Lesní požitky I.

19. srpna 2011 v 18:07 | Šošonská banda
Bylo léto 2010. Krásný letní podvečer. Dvě holky a jedna obluda se vydali rozdávat letáky. Ano, ty dvě holky byly Kristuš a Denuš a ta obluda bývalý člen Šošonské bandy. Narazili jsme směle na jeden dům. U toho domu byl jeden pán a ten pán byl učitel Kristuš. Nikdo netušil, že bydlí právě tam. Akorát jsme ignorácky prohodili pár tlemů a to ještě nevěděl, co ho čeká a co čeká nás. Nepoznal mě. Skvěle jsme mu zmačkali jeden letáček do schránky a vyřechtaným způsobem jsme mířili k obludě. Kde je Šárka? Byl čas rozporů a nesouvislostí, které trvali až do tohoto roku, ale to už je trochu něco jiného. Takto začalo jedno velký dobrodružství, který přineslo spousta vzpomínek a ještě mu není konec.

Následující dny jsme krom hádek i zalétli do lesa. Nikdo tehdy nemohl tušit, že si ho tak oblíbíme a stane se útočištěm vzpomínek na celý život. Jak tedy probíhali první dny v lese?

Píše se 25. září 2010. Na blogu je zveřejněn článek o tom, jak si stavíme bunkr u onoho pána, který má už nějákou tu dobu přezdívku Bazzi. Proto ho tedy budem tak nazývat i v příštích článcích a celodenním trávením v lese. 15. září 2010 píšu článek s podobným tématem, jak napsala později Denuš již zmiňovaný. Na ten den si pamatuju. Trny v rukou jsem měla ještě hodně dlouhou dobu. Září už je přece jenom trochu pozdě a proto se vrátíme k sprnu, kdy to všechno začalo.

Co tak proběhne mou hlavou a nejsem si vůbec jistá, zda to patří do Srpna je drcení hříbků. Pamatuju si, jak jsme nasbírali pár hříbků, přesněji bedle. Denušinou oblibou je tehdy řvaní Bazzi, tak jsme se tehdy statečně schovávali za strom, aby si nás náhodou nevšiml. Jistě se na mě Denuš přilepila a hříbky, který jsme tak úsilně nasbírali, jsem nechtěně rozdrtila o strom. Né mou vinou, Denušiním tisknutím a ona si ještě kevšemu zařve párkrát tu přezdívku.

Co si ještě tak pamatuji je ještě něco tři dny před ukončením prázdnin. Procházíme kolem, uvidíme ho na zahradě, on stále netuší, s kým po tom srpnovém řvaní má tu čest a že je to jeho, tehdy nenápadná žákyně. Možná, že si ještě na něco časem vzpomenu, ale spíše v září jsme toho zažili ještě víc a o tom zase v příštím pokračováním našich neobyčejných příběhů dvou a později i třech puberťaček...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama