Už je to asi divný ale já bych taky chtěla napsat článek o tom jak to všechno bylo a je..
Všechno to začalo před táborem. Jelo se na tábor a tam jsme se všechny postupně sbližovaly a sbližovaly až vzniklo do tehdy nerozlučné přátelství. No alespoň jsme si naivně mysleli že bude nerozlučné. V létě to byl rybník, stan, včelín, příroda a spoustu dalších věcí co nás dostávali do stále lepšího a lepšího vztahu. Až jednoho dne nastal den obrovské a nezapomenutelné hádky kterou si ještě teď stále dokola přehrávám v hlavě. V té době jsme se rozdělili na dvě poloviny. Šáruš a Iveta a na druhé straně byla Denuš a Kristuš. Asi to tak mělo být protože potom by se nestalo co je teď.. Ale k tomu později. No zkrátka já a Iveta jsme se asi půl roku hádali a hádali až mě to jednoho dne přestalo byvit a skončila jsem to s ní. Už jsem taky nemohla vydržet to neustálý stýkání se spolu v autobuse a ve škole a ani se nepozdravit.Jednoho dne jsem se prostě rozhodla, že se holkám omluvím. Sebrala jsem všechny síly a s doufáním že to vyjde šla na věc. Omlouvala jsem se a Kristuš napsala že to ještě probere s Denuš. Povedlo se !! Omluveno, hozeno za hlavu. A bylo to tu zase. To nerozlučné kamarádství. Jenže jednoho dne zase hádka která naštěstí trvala jen chvíli a už jsme zase vychladlé a tentokrát už nerozlučné. Jen doufám, že všechny nejtěžší nástrahy už jsme v přátelství překonali a teď už se můžem jen kochat sváry přátelství.
PS. Každá slza má nějaký důvod, na jednu stranu si pláčem ulevíte a na druhou nic nevyřešíte. Mám vlastní zkušenost.. ☺
PS. Každá slza má nějaký důvod, na jednu stranu si pláčem ulevíte a na druhou nic nevyřešíte. Mám vlastní zkušenost.. ☺
Přesně tak...