Listopad 2010

Prostě natočíme tohle a hotovo

30. listopadu 2010 v 18:58 | Šošonská banda |  Články
Vzhledem k tomu, že umíme natáčet jenom kraviny, natočíme tenhle serial

Přátelství až za peklo

Bude to HOROR, MYSTERY, KOMEDIE, trochu i PARODIE, DOBRODRUŽNÝ a AKČNÍ

Bude to prostě asi to nejjednoduší, co můžem natočit, ale kdy? To fakt nevíme, až nás jednou přestane bavit sjíždění prudkých a uklouhaných kopců na trochu rozpadajících se vozidlech či co to je. Chceme už konečně dát o své tvorbě vědět, ale bude to dost těžký. Uvidíme, jak to zvládnem.

Rekord v komentářích?? Ach, jak nesmyslné

29. listopadu 2010 v 18:56 | Šošonská banda |  Články
Nadpis zní jasně, hloupost, hloupost a jenom hloupost. I když 11 tísíců komentářů pravděpodobně, ale určitě nedosáhnem, můžeme se trošku zabavit ne? Rekordy v komentářích jsou nějak odměňovány, ale my nejsme podplácceči :P Tudíž, pisajte, ať se nenudíte a dejte o tom vědět i dalším, ať hodíte pokec :)) Ale je zajisté, že bereme i totálně neurvalé kraviny všeho typu :))

A začínáme, zvolíme na začátek jedno téma, třebáá....Jak se dnes máte??

Jedině hororové, jako třeba o....

29. listopadu 2010 v 15:53 | Šošonská banda |  Články
Každý má zkrátka svůj vybraný vkus a každému vyhovuje ve čtení něco jiného. My dvě máme společné téma a to jsou převážně hororové knížky. Milujeme to napětí, tajemnost a smysl strachu. Čteme hororové knížky všeho druhu, ale na našem prvním místě vždy vítězili duchové a upíři. Nečteme nějak často, hlavně proto, že na to nemáme čas, ale my si rády zažijeme něco víc v realu. Přesto si ale občas něco přečteme. Každopádně je těžké si nějákou oblíbenou vybrat, ale má je tedy prozatím: Velká kniha strachu, kde jsou fascinující příběhy s tou tajemnou tématikou. A jaká je vaše oblíbená knížka?

Bojím se

25. listopadu 2010 v 8:44 | Šošonská banda *Kristuš* |  Články
Vymyšlený příběh napsaný jen tak z nudy, těším se na vaše zděšené reakce
Odlehlá vesnice kam paprsky slunce dopadali velmi málo. Projíždějící auta se nestačila divit, jak na takovém hrůzoplném a tajemném místě může někdo žít. Ale doopravdy v těch starých, ale přesto pevných domech žili úplně normální lidé v rodinách. Každý člověk tam byl jiný, ale přesto stejný. Až na jednu holku, která se od ostatních holek lišila nejvíce. Jmenovala se Erika a bylo jí třináct let. Měla dlouhé černé vlasy, modré oči a bledou pleť. Do onoho dne byla úplně normální. Bavila se s lidma, smála se, veselá, zkrátka úplně normální. Jenže přišel naprosto depresivní a pochmurný den. Byl podzim, listí padalo, vítr foukal a děti se s klidem vydávali do místní staré školy. Ale Erika byla klidnější než jindy. Vždycky si zadělávala na pořádné průšvihy a vše brala se srandou, jenže dnešek byl vyjmečný a jinačí. Při příchodu do školy přestala úplně vnímat okolní svět. Jako by se uzavřela ze dne na den úplně do sebe. Ale po druhé vyučovácí hodině doběhla s vystrašeným výrazem k osobě, které mohla důvěřovat. Pomalu se té osobě začala svěřovat se svím zážitkem. Po dopovězení začala mumlat něco jako: ,,Já ji viděla" a nezastavovala se. Osoba jí konečně uklidnila a nechala si jí podrobně v klidu vslechnout. V půli rozhovoru si zakrila svůj vybledlý oblyčej. Po pár minutách si obylčej odkryla a její zářivě modré oči se proměnili v černé. Byly černé jako uhel a a její pleť byla bílá jako čerstvě napadlí stín. S poklidem vstala a oznámila, že musí jít za ní! Osoba nechápala, co to má být, jakto, proč?! Ale bez svého vědomí Erika postupovala po chladných schodech až na úplný vrch staré školy. Vyšla na střechu a bez vědomí všech skočila do "mrtvého jezírka". Nikdo nechápal proč tak veselá holka bez depresí a něčeho podobného skočila! Ale ještě větší záhadou bylo, proč se utopila, když plavat uměla. Po spadnutí do jezírka už se nevynořila. Zahalila se do hlubin černé vody. Škola se na pár měsíců zavřela. Až po pár letech se zjistilo, co bylo příčinou vět, co před smrtí řekla. Kdysi dávno tam byla pdoobná holka. Posledá ďáblem, šikanována, donucena k tomu, aby skočila. Osud se spojil, Erika šla za ní!
www.nejsme-normal.blog.cz
Pod tímhle příběhem sem si představila začátek hororu Duch jezera. No, horor to teda jako nějak není, ale ten skok se prostě podobal tomu, co jsem nakonec napsala. Proto přikládám tento obrázek najitý na www.google.cz.
Vymyšlený příběh napsala Kristuš

Pomoc

19. listopadu 2010 v 19:51 | Šošonská banda |  Články
Život není jen smutek,
který vytvoříš za jeden
skutek.


Správní lidé umí odpustit,
to si musíš připustit.
Musíš se odhodlat a
vijít ven
tam kde je krásný a svěží den.


Lidé kteří se nazývají přátelé
ti z radostí odpustí.



Od toho přátelé jsou
mám s tím vzkušenost
svou.




Denuš děkuje Kristuš za to, že jí i po takové zradě dokázala odpustit.

Láska

19. listopadu 2010 v 19:42 | Šošonská banda |  Články
Kdy vrátí se ten čas, kdy měls mě rád ?!
Kdy vrátí se ten čas vždyť svět jde dál.
Kdy vrátíš mi tu lásku, kterou mi si vzal ?!¨
Až svíčky navždy zhasnou moje víčka
navždy klesnou.


Připadalo mi to všechno jako blbá sázka
a ne jako opravdvá láska.
Ležím tady na posteli oči mi slzami vlhnou
a mé srdce je zaplněné smutkem a
mlhou.
,,Je mi to líto, ale touha je chtít to!"
To jsi mi řekl a už ses neozval.



Ráda jsme tě měla, jo a taky jsem tě chtěla a
je to moje vina, že jsem tak zkončili.
A proto píšu ti pár slovíček, protože světlo
svíček už brzy nebude.




Autor: Denuš Buchvaldkova

První Vločka

18. listopadu 2010 v 20:58 | Šošonská banda |  Články
Když první vločka na zem spadne,
není to vždycky marné,
má cenu za to bojovat,
i kdybys měl za to svůj život dát.



I kdybys roztát by ses měl
a poslední chvíli
s milovanými lidmi
strávit směl,
nic lesšího udělat nemůžeš
a sám sobě pomůžeš.







Napsala: Denuš

Když Denuš dostane nápad

18. listopadu 2010 v 20:14 | Šošoni! |  Články
Člověk by se měl začít bát, když se tohle sukuteční. Dneska to byla houpačka, ale Denuš to poté vzdala. Nakonec začala tvořit různé lavečky. Zatím jedna drží, ale jak dlouho, toť otázka. Po dlouhém hledání místa našla dva schopné stromy a začala stavba. No a můžeme si domyslet, že to byla katastrofa!! Pro začátek začala hledat pevnou větev, která by nás udržela, bez toho aby jsme se mohly dívat z očí do očí mravencům. NO PÁNI. Lítala po lese jako praštěná se stálím řvem: ,, Do Prčic já chci pevnou větev. Chcu toho tak moc ?! " Bylo velmi zajímavé ale i deprymujíci se na ni dívat jak se tam  brodí vysokými trnovími kři, při snaze najít co hledá. Ale připusťme si i kdyby nám někdo pomohl tak by jsme to asi nenašli prtože tam to fakt nešlo . Až jsme to vzdávaly začala Denuš ječet a běžela pryč. Zaběhla za roh a já za ní. Jak jsem ji tam tak viděla nemohla jsem se přestat smát  !! Ležela tam na zemi v rukou schopně vipadající klacek a myslela jsem si, že ho začne i líbat.
 Bezeslov běžela k již dříve vybranímu místu a tam klacek dokonale sedl. Obě jsem byly šťastné a lavečka vážně kupodivu držela.
Jeden den jsem se vrátily do lesa a co to vidíme ?! Klacek byl pryč. Začaly jsem ječet a byly jsem v šoku!!!!

Až do ted se klacek nenašel a náhrada za něj taky ne.

PS: Denuš se snažila postavit znovu houpačku, no ale radši ji nebudu popisovat.             

Tento článek napsala Kristuš  

Slipknot - Psychosocial

17. listopadu 2010 v 13:06 | Šošonská banda
Naprosto zažraný do týhle písničky. Obdivujem, je dokonalá. Ona nemá prostě chybu :-)

První ukázání se zimy

17. listopadu 2010 v 12:46 | Šošonská banda *Kristuš* |  Články
Teď jen těžko říct, kdy tu naši první vločku uvidíme. Počasí je jak na horský dráze, chvilku teplo a chvilku zase zima. Já se na tu první vločku vcelku i těším, ale každý má svou. Někdo už jí možná letos našel, já vlastně ještě ani ne. I když mi to slunce bude chybět, ten sníh mi přivede nový zážitky. I když bych ze sněhuláku měla vyrůst, snad neuškodí. Zkrátka se na sníh těším i  když já raděj slunce, vdžycky to má něco do sebe :-)

Tento článek splácala Kristuš ;-)